Ještě není nic jistého, ale už teď můžeme říct, že každá výhra tady na mistrovství Evropy by pro nás byla malým vítězstvím. Začátek dnešního zápasu s Nizozemskem ukázal, že můžeme držet krok i s lepším soupeřem, ovšem jen do chvíle, než začneme míchat sestavu. Potřebujeme nutně odehrát více zápasu, aby všichni hráči nasbírali dostatek sebedůvěry a zvykli si na sebe. A potom už „jen“ fyzičku.

Zápas od zápasu můžeme sčítat naše nedostatky, které nás oddělují od lepších soupeřů a přemýšlet, jak s tím naložit dál. Určitě je užitečné, aby se každý občas v životě zastavil a promyslel si, zda se jeho cesta ubírá tím směrem, jakým by si přál. Jsou určitě v životě momenty, které nemůžeme ovlivnit, ale zrovna směřování našeho sportu ovlivnit můžeme.

Je potřeba si to prožít, dostat zdravé návyky pod kůži a k tomu vás samozřejmě musí někdo vést. To je úloha trenéra. Pokud se i základní chyby opakují, často to není jen nedostatek zkušeností, či umu hráčů, ale také nedostatečná příprava, včetně vedení. A to vás jako trenéra staví před otázky typu: „Jsem to nejlepší pro tým? Nepotřeboval by tým jiné vedení?“

Nezažíváme tady úplně nejlepší ragbyové momenty, ale máme se od čeho odrazit a věřit, že nás do budoucna posílí noví přátelé, ať už to budou hráči, lidé, co nám pomáhají, nebo i někdo, kdo povede tým.

Neházíme flintu do žita, v každém zápase jsou momenty, které ukazují, že se to dá zvládnout.

Hlavu vzhůru a pojďme na Švýcary

Trenér

PS: výše položené otázky jsou sice určené k vnitřnímu dialogu, ale určitě chce každý trenér slyšet od týmu ANO, jsi to nejlepší, my nikoho jiného nechceme, a to vše ve velkém srdíčku 🙂 Ragby mr.at