„Musíš se naučit v životě prohrávat, abys uměl vyhrát.“ Souvětí, které mě provází celou, letos už dvacetiletou historii, kterou jsem s ragby prožil. Ani nevím, jestli mi to někdo řekl, nebo jsem se to někde dočetl, ale snažím se tím v životě řídit. A i když vím, že život není jen o prohraných a vyhraných ragbyových zápasech (ragby vozíčkářů nezná nerozhodné skóre, hraje se vždy tak dlouho, dokud jeden tým nevyhraje), tak samozřejmě touha vyhrát je základní hnací motor každé soutěže. Francie je o dvě třídy lepší a určitě bylo na místě oslavovat každý vybojovaný míč, každého zablokovaného hráče a každou branku.

Nemyslím si, že bychom mohli udělat více. Karty jsou poměrně jasně rozdané a my se můžeme jen s pokorou něčemu přiučit od mistrů Evropy a jít se vztyčenou hlavou do dalšího zápasu. Mám radost, že jsme si byli schopni se po zápase společně sejít a říci si upřímně, co se nám líbí, a i co nás štve. Každý to máme jinak, ale spojuje náš společná láska k úžasnému sportu, který nám pomáhá překonávat sami sebe.

Děkuji Francii za lekci, děkuji naším „staffákům“ za bezvadnou podporu a děkuji hráčům za odehrání zápasu do poslední minuty.

Trenér

PS: vozejky máme pořád celé!!